Ideologie vs. světonázor

Na první pohled mezi těmito pojmy prakticky není rozdílu. Při podrobnějším prozkoumání však zjišťujeme, že mezi ideologií a světonázorem je rozdíl zásadní, přímo propastný. Ale pojďme in medias res.

Ideologie je cizí slovo pocházející z řeckého ἰδέα, idéa = idea a λόγος, lógos = učení. Přeložit jej můžeme jako nauku o představách. Stoupenci ideologií tak při utváření života vycházejí ze svých teorií, přání a představ o tom, jakým by měl svět být, nikoli z poznání, jakým svět skutečně je.

Vezměme třebas jen ony dvě ideologie, které v tom či onom poměru sil řídily a dodnes řídí celý podruhoválečný svět: marxismus/komunismus a liberální demokracii. Obě shodně (!) hlásají rovnost všech lidí, třebaže tato rovnost nikdy a nikde v lidské historii neexistovala a neexistuje. Dejme slovo biologii: Průměrné IQ činí u afrických černochů 70, obecně u bělochů 100 u orientálců 106 [1]; Tayova–Sachsova nemoc se nadproporčně vyskytuje u aškenázkých Židů, jisté dědičné choroby postihují dokonce výlučně Židy a rakovinu kůže může dostat prakticky jen běloch. Ale i obyčejný selský rozum říká, že vrcholový basketbal bez černochů je těžko představitelný, stejně jako výlučně z černochů složený vítězný hokejový tým Stanley cupu. 

Očividných a ověřitelných důkazů nerovnosti ras a etnik jsou stovky. Přesto ideologové rovnostářství na svých představách o rovnosti trvají a důsledně je prosazují. Mimochodem, kdyby byla rovnost něčím přirozeným a samozřejmým, nemusela by být vynucována školními osnovami a trestními zákony („Hanobení národa, rasy…“).

Další protipřírodní a ve své praxi vyloženě groteskní ideologií je anarchismus, jenž dle vlastních slov bojuje za „svět bez hierarchie“.  Ale ani jemu se zmrazit oheň nedaří: Errico Malatesta, Michail Bakunin a Petr Kropotkin byli respektovanými anarchistickými vůdci svého hnutí, usilovně bojujícího za svět bez vůdců. Posledně jmenovaný byl mezi anarchisty své doby dokonce znám coby „anarchistický kníže“. Blahoslavení chudí duchem…

Společným znakem ideologií je vniřní nesoulad a tudíž permanentní konflikt s přírodními zákony, jež se realizaci irealistických představ vší silou vzpírají. Jinak řečeno, každá ideologie trpí chronickou nesplnitelností svých požadavků.

Světonázor je naproti tomu pravým opakem ideologie. I zde máme co do činění se složeným substantivem: světo-(ná)zor. Světonázor je požadavek na utváření života vycházející z procesu nazíraní na svět. Skládá se tedy z množiny pozorováním získaných vědomostí, zkušeností a vjemů. Jeho cílem je uvést život do souladu s nimi.

Patrně nejznámějším světonázorem –a nikoli ideologií – je nacionální socialismus, neboť:

  1. Uznává rozdílnost ras a národů. Svoji rasu a národ chce proto chránit před cizími vlivy. Rasu definuje jako antropologicko-biologicky vymezenou skupinu se specifickými příbuznými, resp. společnými tělesnými a duševními dědičnými znaky. 
  2. Národ vnímá jako pospolitost biologicky příbuzných lidí, které spojuje pocit sounáležitosti vycházející ze společného původu, náboženství, jazyka, rasové identity a společné historie, jakož i těmito faktory podmíněné společné účasti na evolučně-biologické soutěži s ostatními národy.
  3. Vlast je pro něj teritoriálně vymezený středobod duševního a fyzického života, hmatatelné ohnisko biologického původu a duševně-kulturní socializace národa.
  4. Socialismus chápe jako praktický projev pospolitosti, coby nezbytné strategie k zachování života celku. Jeho hlavním nástrojem je služba národu, jeho nejvyšším příkazem obecné blaho před blahem jednotlivce.

Světonázor namísto ideologií!

 

[1] Rushton, Philippe J.: Lidské rasy, evoluce a chování z pohledu životní strategie, guidemedia etc, 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *