Tu a tam slyším uzoufané nářky věčně nespokojených škarohlídů, že odpor proti global-gaunerům je marný, že “člověk” stejně nic nezmůže, vše je dopředu dané a všichni jsme vlastně jen pasažéři ve voze na jehož směr a rychlost jízdy nemáme žádný vliv.
Takoví jedinci jsou horším nepřítelem, než Systém samotný – berou chuť do boje již bojujících a neutralizují odpor již odporujících. Při bližším zkoumání charakteru těchto lidí se vždy vyjeví stejný profil: sice seznali, že to či ono je špatně, mají zdravý rozum a srdce jakž takž na pravém místě, ale jsou neuvěřitelně zbabělí a líní; změnu by chtěli, ale nechtějí za ni nic obětovat. Chtějí dobře a komfortně (do)žít – s vědomím, že svět kolem nich je zkažený, ale oni s tím “nemohli” nic udělat.
Že je to nesmysl lze argumentačně vyvrátit ve dvou větách. Zcela nejlepším argumentem jsou konkrétní příklady. Ukázkovým z nich může být i nejnovější přiznání mluvčí WEF, klubu největších global-sviní, které otáčí zeměkoulí, kam a jak se jim zlíbí.
Fňukání Mariany Mazzucato během konference WEF musí být pro každého odpůrce režimu injekcí koňské dávky enthusiasmu, zadostiučinění a elánu do další práce na rozkladu tohoto Systému:
“Byli jsme úspěšní? Podařilo se nám očkovat celý svět? Ne. […] Změna klimatu jako globální problém je pro lidi příliš složitá. Někteří jí rozumí dobře, mnozí jí rozumí jen trochu a většina jí nerozumí. Ale voda… každé dítě chápe, jak je důležité mít vodu. Jde tedy o to, aby si občané tento problém uvědomili, a experimentovat s tím, jak to lze komunikovat jako kampaň pro společné dobro. Možná s tím budeme mít větší úspěch než s ostatními tématy (Covid a změna klimatu), která se vůbec nepovedla.”
Překlad: Nic z toho, co jsme si na ty naše chovná prasata (rozuměj lidi) připravili, nevyšlo, jak jsme chtěli; zdaleka ne takové množství lidí, jak bychom potřebovali, má nasráno v hlavě, nechá ze sebe dělat totální debily a otroky; posrali jsme, co jsme mohli a jsme v koncích.
Zbývá dodat: Díky za povzbuzení!