Když byl Jaroslav Bašta při posledních prezidentských volbách propagován jako „jediný vlastenecký kandidát“ dokonce i lidmi, které jsem považoval za zorientované, začal jsem pochybovat, jestli se zeměkoule točí správným směrem.
Bašta, kterého do politiky podle pamětníků dostal kovaný bolševický aparátčík Miroslav Šlouf, pocházel z prostředí kabaretních „disidentů“ minulého režimu. Co to bylo za sebranku, dokonale ozřejmil již před více než 30 lety Miroslav Dolejší ve své legendární „Analýze 17. listopadu“, jejíž stěžejní části jsme otiskli v Radixu 3 (str. 80 a násl.).
Huhňající mumlal, který po sametovém podvodu zakotvil u umírněných marxistů (ČSSD), mi byl vždycky proti srsti. Čert vem jeho hlasový projev, při kterém se zdálo, že se snaží konečně spolknout pravý vídeňský knedlik, který mu v dětství zaskočil. Celá jeho politická kariéra byla stejně nudná a bezobsažná, jako jeho výstupy. Ty byly zvláštní zejména tím, že bylo až nad lidské síly u nich neusnout. Nulová idea, nulový náboj. Navzdory tomu byla přeci jen věc, kterou dokázal zaujmout moji pozornost: jeho fyziognomie. Kdykoli se tento funkcionářský nomád objevil na obrazovce, nemohl jsem se zbavit dojmu, že jeho brblavému projevu něco chybí: rytmický pohyb horní částí těla zepředu dozadu nad svitkem Tóry, pejzy a jarmulka.
Škoda, že tehdy ve volbách neuspěl. Češi mohli mít konečně opravdu vlasteneckého prezidenta 🤡 – Žida, který umí hebrejsky a za mlada se bil za Izrael. 💪