Příběh o šesti milionech všichni znáte. Od malička ho musíte bezpodmínečně uctívat, pokud nechcete žít mimo civilizaci vyvrženi společností. Nad Andrejem Čikatilem se za určitých okolností slitovat dá, nad “popíračem holocaustu” nikdy! To přece ví každý “slušně vychovaný” člověk.
Dnes si ukážeme úplný “popíračský” základ: posvátné číslo 6 milionů nebohých, (samozřejmě zcela bezdůvodně!) ztrápených Židliček se objevovalo ve světovém tisku již v roce 1915, 1918, 1919, kdy kníže hrůzy Hitler pobíhal mezi zákopy německé císařské armády v první světové válce, resp. se jako zpustlý řadový voják rozkoukával v poválečném Mnichově.
Reakce bolševicko-demokratickou propagandou vymytého mozku?
“Nooo to ale vůbec nic neznamená! Ony židličky vždycky trpěly (bůůů, fňuk) a árijské národy jim šly vždycky (zcela bezdůvodně!!!) po krku, tak je docela možné, že jich prostě už tehdy, kdy žádný “nacismus” neexistoval, trpělo 6 milionů, stejně jako o 25 let později. Na tom není vůbec nic podezřelého! Protože nikdo slušný a normální nebude popírat něco tak jasného a prokázaného jako je Holocau$t!”
No, a nám, co máme intaktní šedou kůru, to zkrátka nedá…
Jen máme tu smůlu, že jsou tu trestní zákony a miliony naivních pomatenců, kteří tuto “pravdu” chrání.
Jenže my se nedáme. Proč? Protože kdo jednou prohlédl, už nemůže jinak. 😉
Je to totéž jako s Covidem a ostatními “pravdami”.