Když jsem včera četl článek, jak argentinský jezuita Jorge Mario Bergoglio vyjevuje „senzační“ zprávu, že křesťané a marxisté vlastně táhnou za jeden provaz, vzpomněl jsem si na slavný výrok jiného výtečníka ze stejné líhně.
Židovský průmyslník (AEG) a politik Walther Rathenau (1867–1922) – jehož otec byl prokazatelně a on sám podle různých zdrojů velmi pravděpodobně zednář nejvyššího stupně zasvěcení –žil a působil v císařském Německu. Vlastenečtí Němci ho neměli v lásce. Jednak pro jeho levicově-liberální smýšlení, ale hlavně proto, že se významnou měrou podílel na Versailleském diktátu (dodnes eufemisticky nazývaném „Versailleský mír“), který umožnil totální zplundrování poprvoválečného Německa tehdejšími vítěznými mocnostmi a ožebračení většinového obyvatelstva, jaké Německo od konce Třicetileté války nepoznalo. Byl to on, kdo ve funkci „německého“ ministra zahraničí vykoketoval s tehdejším Sovětským Ruskem tzv. Rappalskou smlouvu (1922), díky které byl předpotopní bolševický terorstát vybaven nejmodernějšími německými technologiemi pro těžký průmysl a těžbu nerostných surovin. To byla pro vlastenecké Němce poslední kapka a Rathenauova otázka dospěla svého „konečného řešení“ 24. června 1922, kdy ho bývalí frontoví vojáci z Organizace Consul pokropili dávkou olova.
Tentýž Walther Rathenau, sběhlý v tehdejších nejvyšších kruzích byznysu a mezinárodní politiky, napsal v dopise Hauptmannovi Breisigovi z 29. listopadu 1919 následující:
Nemilujete Starý zákon a nesnášíte – ne, odmítáte – nás Židy?
Máte pravdu, protože jsme ještě nesplnili naše poslání.
Víte, kvůli čemu jsme přišli na svět?
Abychom před horu Sinaj povolali každou lidskou tvář!
Když vás nezavolám já, zavolá vás Marx.
Pokud vás nezavolá Marx, zavolá vás Spinoza.
Pokud vás nezavolá Spinoza, zavolá vás Kristus.
(Zdroj: Rathenau, Walter: „Briefe: Neue Folge“, 1930, str. 276.)
A takovýchto výroků vlivných a zasvěcených osobností je, ako hovoria bratia Slováci, neúrekom.