Není-li postavení němčiny z hlediska přesnosti celosvětově zcela výsadní, řadí se mezi nejexaktnější jazyky na světě. V rámci evropských jazyků vede v průměrném počtu synonym, která jsou navíc zpravidla ještě významově přesně odstíněná. Snad i proto slavný český pedagog, autor revoluční výukové metody cizích jazyků, dr. Vladimír Nepustil, považoval německý jazyk za „latinu moderní Evropy“. Nikoli od věci, uvážíme-li, že základy její filosofie položili právě němečtí myslitelé jako Goethe, Kant, Hölderlin, Schopenhauer nebo Nietzsche. Nezpochybnitelný prim hrála němčina v oblasti vědy a techniky: pánové Kepler, Kopernikus, Benz, Daimler, Zuse, Diesel, Siemens, Röntgen, von Linde či Bosch mysleli (a vynalézali) v němčině. Je známou skutečností, že kdo chtěl v Evropě uspět v technickém oboru, ten musel umět německy.
Apropos: myslet a vynalézat. Jazyk není jen pouhé dorozumívací médium sloužící k přenosu informací mezi dvěma komunikujícími stranami. Jazyk je základním nástrojem k myšlení, projevu našeho ducha, našeho intelektu. Třebaže jen tak potichu rozjímáme, naše duše v danou chvíli rozmlouvá s mozkem, a to zcela konkrétním jazykem. Zpravidla tím mateřským. Kdykoli se nám zachce, můžeme to, co si právě myslíme, nahlas vyslovit. Co z toho plyne? Myslet bez jazyka nelze. Proto se říká „přemýšlel nahlas“, a proto také občas mluvíme ze spaní.
V Přírodě jsou všechny jevy logickým důsledkem reakce na dané podmínky. Černoši mají v kůži mnohem více melaninu než běloši, jelikož se negroidní rasa vyvíjela v suchém, slunečném prostředí, kdežto nás formovalo počasí mlhavé, chladné, ve kterém je každý paprsek slunce pronikající kůží, coby zdroj tzv. „antirachitického“ vitamínu D, nedostatkovým zbožím. Zatímco v Africe je pěkně pořád a obilí se sklízí i v lednu, museli si naši předkové v zasněžené Evropě zatraceně lámat hlavu, plánovat a kalkulovat, aby se dožili jara. Intelekt vychází z nároků prostředí, jazyk vychází z potřeb intelektu. Co s tím má společného němčina? Nejvíce kulturních statků dala světu Evropa, nejvíce kulturních statků dal Evropě německý živel. Co zní jako manický filogermanismus, jen jen holý, snadno ověřitelný fakt. Kdo nevěří, ať požádá strýce googla třeba jen o seznam německých objevů a vynálezů. Zkuste si bez nich představit byť jen jediný všední den. Vítejte ve středověku!
Kdo chce vynalézat výjimečné věci, musí výjimečně myslet. K tomu je zapotřebí odpovídající nástroj. Exklusivitu němčiny potvrzuje i celá řada kuriosit. Jelikož v 19. a počátkem 20. století pocházela většina inovací na poli medicíny z Německa, stala se tehdy němčina dokonce jazykem japonských lékařů a názvy nemocí byly v Japonsku vedeny v němčině. Na druhé straně zeměkoule, ve Spojených státech, se na tamních universitách pro obor chemie používaly učebnice psané německy, načež američtí studenti chemie museli prokázat, že zvládnou německou odbornou literaturu alespoň bez problémů číst.
Patrně nejmocnějším nástrojem tohoto jazyka je ovšem prakticky nekonečná možnost tvorby nových slov. I průměrně vzdělaný mluvčí tak v případě momentální potřeby pro danou situaci bez problému vytvoří novotvar, aniž by byl příjemce informace nucen se nad příslušným termínem jakkoli pozastavovat nebo o jeho významu dlouze přemýšlet. Pro němčináře radost, pro překladatele do češtiny prokletí. Při práci je totiž soustavně konfrontován s potřebou vytvářet nové výrazivo i v českém jazyce, jehož možnosti jsou v tomto směru spíše omezené. Nechce-li tak překladatel ochuzovat čtenáře o zážitek z důvtipu autora zdrojového textu a zároveň dopadnout jako Jakub Hron Metánovský, pro něhož byla filosofie «libomudravou» a optimista «lepšišťan», musí být připraven strávit často i hodiny nad vymýšlením vhodného českého slova, které nebude působit směšně či – v horším případě – nesrozumitelně.
Snadná slovotvorba však není tou vlastností, které němčina vděčí za titul královny evropských jazyků (francouzštináři prominou). Tou je bezesportu vnitřní logika tvorby slov. V žádném jiném jazyce než v němčině proto neřeknete větu “Die «Nachrichten» kommt von «nachrichten», da wird etwas nachgerichtet, damit wir uns danach richten.” Němčináři ví, o čem je řeč.
Podruhoválečný angloamerikanismus vytlačil německý jazyk ze světové akademické půdy, mezinárodního obchodu, konec konců stal se i globálním dorozumívacím nástrojem. Inu, vítěz bere vše. Pozoruhodné je, že se němčina vzdala bez boje. Pozoruhodné? Nikoli! Ve skutečnosti suše logické. Evropský člověk zvepřovatěl, nechal se uplatit plytkým konsumem a duševně vykastrovat ubohou zábavou. Chodí “vystajlovanej”, když má úspěch, tak je “happy” a kdo ho naštve, toho “hejtuje” a Máchův Máj vyměnil za “hlášky Zdeňka Pohlreicha”. Myslí jako vepř, mluví jako vepř. K formulování myšlenek takového tvora bohatě postačí «english for dummies».
Chce-li být Evropa opět kulturní Mercedes, nezbude jí než myslet jako Mercedes. A kdo chce myslet jako Mercedes, ten musí ovládat německý jazyk.
© Pavel Kamas, červen 2017