Alfred Rosenberg: Mor v Rusku

Dr. Alfred Rosenberg (1893–1946) se narodil 12. ledna 1893 v Revalu (dnes Tallinn) do rodiny baltských Němců. Jeho otec Woldemar Wilhelm Rosenberg byl zámožným obchodníkem, jeho matka Elfriede Caroline Siré byla Estonka z rodiny přistěhovalých hugenotů, která však záhy po jeho narození zemřela na tuberkulosu. Malého Alfreda tak vychovávaly sestry jeho otce Cäcilie Rosalie a Lydia Henriette. V roce 1915 se oženil s Hildou Leesmannovou, pocházející z kultivované, vzdělané rodiny, jež udržovala styky s urozenými kruhy petrohradské společnosti. Jak uvádí ve svých pamětech, začal se mladý Rosenberg v této době seznamovat s německými klasiky a filosofy. Četl Herdera, Fichteho, Goetheho, Nietzscheho, Schopenhauera, Stuarta Chamberlaina, stranou však nenechával ani zahraniční velikány. Se zájmem konsumoval Dickensovy romány, hrdinné eposy Carlyleho, jakož i literaturu s křesťansko-sociální tématikou Ralpha Waldo Emersona. Studoval architekturu na Polytechnice v Rize, jakož i na universitě v Moskvě, kam se rižská Polytechnika po vypuknutí První světové války přestěhovala. Své původní profesi architekta se však nikdy nevěnoval. Alfred Rosenberg byl plně bilingvní, psal a hovořil plynně rusky i německy.

Bouřlivý revoluční rok 1917 strávil mladý Rosenberg jako vysokoškolský student v Moskvě, kde na vlastní oči sledoval vývoj prvních dní bolševické revoluce. V průběhu roku 1918 se situace v tehdy již bolševiky kontrolovaném Rusku začala přiostřovat, načež uprchl do Paříže. Tato episoda však netrvala dlouho a čerstvě promovaný architekt přesídlil do Mnichova. Zde se pohyboval v radikálních protibolševických kruzích ruských emigrantů. Patrně i tyto kontakty mu umožnily dospět k závěru, že příčina katastrofy říjnové revoluce spočívá právě v rafinovaném spiknutí Židů.

Byl členem Společnosti Thule, která se profilovala jako nacionálně-okultní tajná společnost. Přibližně na podzim 1919 se seznámil s Adolfem Hitlerem. Netrvalo dlouho a vstoupil do NSDAP.

Počátkem 20. let 20. stol. byl již Rosenberg plně přesvědčen o existenci „světového židovsko-zednářského spiknutí“. Podle jeho názoru měli zednáři vyvolat revoluce v Evropě za účelem ovládnutí národů: zejména Francouzskou revoluci roku 1789 s jejím leitmotivem rovnosti všech lidí, Ruskou revoluci 1917 s cílem bolševisace světa a taktéž Listopadovou revoltu v Německu roku 1918. Ve všech uvedených převratech spatřoval společný cíl: odstranění monarchie coby státního zřízení. Domníval se, že První světovou válku rozpoutali vysocí zednáři a že kapitalismus s komunismem jsou jen předstírané protiklady, ve skutečnosti představující pouze dvě proti sobě jdoucí čelisti týchž kleští, pomocí nichž chce mezinárodní Židovstvo zřídit „jeden světový stát“. „Světová finanční elita coby vládkyně dělnického hnutí všech zemí“, uzavřel budoucí šéfideolog NSDAP v jednom ze svých spisů roku 1924.
V roce 1933 byl Rosenberg jmenován vedoucím zahraničně-politického úřadu NSDAP. S čerstvě jmenovaným ministrem zahraniční von Ribbentropem, pruským ministerským předsedou a presidentem Říšského sněmu Hermannem Göringem, jakož i presidentem Říšské banky Hjalmarem Schachtem vzájemně rivalisovali o vliv v zahraniční politice Třetí říše. V dalších letech byl kromě jiného Říšským vedoucím NSDAP a pověřencem Vůdce pro dozor nad celkovým duchovním a světonázorovým vzděláním a výchovou NSDAP (zkráceně „Rosenbergův úřad“). Roku 1937 byl vyznamenán Německou národní cenou umění a vědy. Tyto oblasti byly taktéž jeho doménou. Již koncem dvacátých let vystupoval coby šéf Bojového svazu za německou kulturu proti modernismu v umění, avantgardní architektuře (Bauhaus), expresionismu a abstraktnímu malířství, stejně jako dvanáctitónové komposici, založené vídeňským Židem Arnoldem Schönbergem. Všechny tyto proudy shodně označoval za „kulturní bolševismus“.

Pozoruhodná byla Rosenbergova činnost obzvláště v průběhu Druhé světové války, kdy postupně zesiloval jeho vliv na politiku Říše. Tehdy byl pověřen zřízením Institutu k výzkumu židovské otázky, jehož cílem bylo vytvoření Příručky k židovské otázce, jež se měla skládat z Lexikonu Talmudu, Lexikonu Židů v hudbě a Lexikonu Židů v literatuře. K tomuto účelu dal Rosenberg nashromáždit materiály z nejvýznamnějších knihoven a archivů Evropy. Sbírka, zpočátku čítající 300 000 děl, postupně narostla na úctyhodné 2 000 000 exemplářů. Na sklonku války padla sbírka institutu do spojeneckých rukou. Více než 1,6 milionů (!) zčásti nenahraditelných děl bylo nenávratně zničeno. Zbylých cca 400 000 svazků bylo zabaveno a vydáno židovské organisaci Jewish Cultural Reconstruction.

Dne 28. března 1941 Rosenberg vystoupil se svou přednáškou nazvanou Židovská otázka jako světový problém, v níž se věnoval ze svého pohledu třem v úvahu připadajícím možným alternativám řešení židovské otázky: asimilace, ghetoisace, vysídlení. K prvním dvěma se stavěl skepticky a klonil se – v souladu s německými sionisty (!) té doby – k vysídlení. O fysické likvidaci evropského Židovstva coby alternativy tzv. „konečného řešení“ nikdy nebylo řeči.

Po válce byl spojenci zatčen v severoněmeckém Flensburgu, postaven před takzvaný Norimberský tribunál pro válečné zločiny a obviněn ze „zločinů proti míru“, „přípravy, iniciování a vedení útočné války“, jakož i ze „zločinů proti lidskosti“. Bez jediného (natož vědeckého) důkazu byl svými někdejšími válečnými oponenty v rámci tzv. „norimberského procesu“ ve všech bodech obžaloby shledán vinným a „odsouzen“ k trestu smrti. Justiční vražda byla vykonána 16. října 1946 v Norimberku.

Předkládané dílo Mor v Rusku vyšlo poprvé v roce 1922. Je očitým svědectvím autora, který bolševickou revoluci osobně prožil v jednom z jejích epicenter. Opíraje se téměř výlučně o oficiální dobové židovské, německé a ruské zdroje, rozkrývá autor s břitkou názorností pozadí bolševického převratu. Jeho závěr: Bolševismus je židovský vynález zkoncipovaný, iniciovaný, financovaný a realizovaný mezinárodním Židovstvem.

Rosenberg, stejně jako nacionální socialisté generelně, nebyl ve svém názoru na „židovský bolševismus“ zdaleka osamocen. Také Winston Churchill – ještě než za něj židovský mecenáš Sir Henry Strakosch zaplatil jeho soukromé dluhy – razil heslo „židovského bolševismu“. Ve svém článku z roku 1920 napsal:
„Ode dnů Spartaka, přes epochu Karla Marxe až po Trockého (Rusko), Bélu Kuna (Maďarsko), Rosu Luxemburgovou (Německo), Emmu Goldmanovou (Spojené státy) rostlo tohle celosvětové spiknutí mající za cíl zvrátit civilisaci a znovuetablování společnosti stojící na podkladě zbržděného vývoje, nepřející zlovůle a neexistující rovnosti lidí…
Toto spiknutí bylo původcem všech subversivních hnutí 19. století; a nyní tohle uskupení mimořádných osobností chytilo za vlasy ruský národ a stalo se prakticky nedotknutelným pánem obrovské ruské říše.“

Vycházeje ze svých rasově-ideologických názorů byl Rosenberg skálopevně přesvědčen, že „bolševismus a Židovstvo“ usilují o „podmanění Germánů a germánského ducha“. Ve světle tohoto poznání pak na konci svého díla formuluje svou politickou maximu, podle níž existuje pouze jediná volba:

„VÍTĚZSTVÍ, NEBO SMRT!“

Kniha nyní poprvé vychází i v českém jazyce.

© Pavel Kamas, květen 2017

Aktualizováno, červen 2020: Koupit knihu nelze, protože celý náklad zabavila při razii StB.