Podle křesťanské věrouky byl Ježíš Kristus dokonalým člověkem. To proto, že byl zároveň i Bohem. Je vzorem pro jednání každého křesťana a ztělesněním jeho morálky, která má zajistit blažený pozemský život; a po smrti místo v nebi. Jednání slušného člověka má odpovídat tomu, co Ježíš učil a jak jednal. Říká se tomu imitatio Christi, napodobování Krista. Tento galilejský rabín a židovský náboženský reformátor je pro své následovatele nežidovské národnosti (křesťany) jediným a pravým vzorem. Pramenů jeho výroků není bohužel mnoho, existuje jen jeden – Bible. A co čert nechtěl, všechna evangelia, která dokumentují Ježíšův život, vznikla až po jeho smrti. Zde se na chvíli zastavíme.
Ježíš Kristus sám nezanechal žádný písemný odkaz, přestože číst a psát bezpochyby uměl. Jinak by totiž s ostatními kněžími nemohl debatovat o starém Písmu. Tuto skutečnost ani nikdo nepopírá. Jinými slovy: Po vzdělaném, božskou moudrostí a prozřetelností vybaveném člověku, jenž měl otřást celým tehdejším světem, nezůstala jediná čárka. Ani krátký spisek, vzkaz, noticka, či kamenná deska s vlastnoručně vyrytým nápisem. Nic. A nejen to. Třebaže za svého života proměňoval vodu ve víno, utišoval bouře a pouhou větou uzdravoval na smrt nemocné, čímž uchvacoval lid široko daleko, nenašel se nikdo – učedník, kronikář, učenec, letopisec či jakýkoli jiný gramotný jedinec – kdo by se jal jeho zázračná slova zapisovat a dokumentoval je tak pro budoucí pokolení. Dokonce ani nejvýznamnější místní historik té doby, pár let po Kristově smrti v Jeruzalémě se narodivší Flavius Iosephus, napsal sice tlustou dějepisnou knihu, kde jmenovitě zmiňuje celou řadu potulných kazatelů včetně Jana Křtitele, o Ježíší Kristu, který ještě před pár lety chodil po vodě, se ovšem nezmínil ani slovem. Zajímavé.
Ale buď jak buď, Bible a Nový zákon s Ježíšovými výroky prokazatelně existují. Jistě alespoň některé znáte: „Odpouštějte a bude Vám odpuštěno“, „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď (na ni) kamenem!“, „Nejen chlebem živ je člověk“ Uznejme, že s těmito veskrze vznešenými požadavky v zásadě nelze nesouhlasit. Jahveho pozemský syn je ovšem také autorem i řady jiných, méně kolportovaných slov.
Obecně se tvrdí, že Ježíš přišel na svět proto, aby na místo Starého zákona plného zášti, msty, vraždění a genocid nastolil zákon nový, jehož nejvyšším příkazem bude mír a láska všech ke všem. Často se také akcentuje blahodárné působení Ježíšova učení na pozemskou rodinu. Rodina je základ života a rodina žijící v Kristu je rodina šťastná. Ale dejme již slovo Mistrovi.
Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina. Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. (Matouš 10, 34–37)
Ježíš je také znám jako beránek Boží, jenž miluje své nepřátele (Matouš 5,44) a nastavuje druhou tvář (Matouš 5,39). Očividně jak kdy.
Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte. (Lukáš 19,27)
Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. (Matouš 13,41–32)
Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. (Matouš 18,6)
Tím ovšem přehlídka poněkud svérázné názorové konzistence nekončí. Židovský král (rex iudaeorum) a světově proslulý láskonoš totiž na jiném místě dosti nevybíravě spílá svým kolegům z branže, znalcům a vykladačům Starého zákona slovy
Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? (Matouš 23,33), aby o chvíli později postuloval okřídlenou poučku
Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. (Lukáš 6,37).
Slavný praotec pacifismu také prohlásil
Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. (Matouš 26,52), posléze však otáčí o 180°
kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč. (Lukáš 22,36).
Říkám si, jak bych asi dopadl, kdybych se dnes, 26. listopadu 2018, vydal na pouť napříč zemí s kázáním, že jsem přišel rozvrátit rodiny, že by lidé měli milovat své nepřátele a nastavovat druhou tvář, ovšem mí vlastní nepřátelé nechť jsou všichni pobiti, vhozeni do pece nebo utopeni v hlubinách a chtěl po svých posluchačích, ať vrátí své zbraně, aby si je vzápětí mohli zase koupit. Dovoluji si vyslovit přesvědčení, že pokud by mě nezpacifikovali hned první kolemjdoucí, skončil bych ještě týž den na jednotce intensivní péče nejbližší psychiatrické léčebny, do stanovení přesné diagnosy upoután k lůžku s přísným zákazem návštěv.
Smutné, ba přímo děsivé je, že tento roztodivný názorový kaleidoskop nazaretského poplety má u kulturních evropských národů stále ještě nějaké své stoupence. Bůh ví, asi jeho slova nikdy nečetli.
Zdroj: