Přepadení vysílače v Gliwicích – velká událost, nebo velká lež?

Jak začala Druhá světová válka? Adolf Hitler potřeboval v roce 1939 odstartovat své šílené světovládné plány. Proto nechal 31. srpna 1939, den před útokem na Polsko, speciální jednotkou SS zinscenovat útok na německý vysílač v „polských“ Gliwicích1, aby to vypadalo, že jej napadli Poláci a získal tak vytouženou záminku k napadení Polska, jehož nic netušící holubičí obyvatelstvo bylo vpádem německé armády zcela šokováno. – Tak jsme se to vy i já učili v dějepise. V následujícím článku si ukážeme, že k přepadení gliwického vysílače sice s největší pravděpodností opravdu došlo, ovšem úplně jinak, než se nám globální ministerstvo pravdy snaží namluvit. Ukážeme si, že Hitlerův režim neměl s incidentem nic společného a že celý příběh o „esesáky zincscenovaném útoku“ je jen pouhý propagandistický výmysl, vycucaný ze spojeneckého prstu, už při povrchním prozkoumání děravý jako řešeto. 

Několik verzí

Podle české wikipedie byla „operace «Himmler»“ provedena „speciální skupinou příslušníků SS převlečených do polských uniforem. Poté útočníci odvysílali výzvu v polštině k boji proti Němcům. Na místě přepadení zanechali těla zastřelených vězňů z koncentračního tábora Dachau, které převlékli do polských uniforem. Aby celá akce vypadala důvěryhodněji, byl na vysílací stanici přivezen Franciszek Honiok, Němec, který pomáhal polským lidem a byl den před tím zatčen gestapem. Byl přinucen převléci se tak, aby vypadal jako Polák.“ Také vám není jasné, jak by měl zastřelený Němec převlečený za Poláka zvýšit důvěryhodnost scény, na které se již povaluje několik mrtvol v polských uniformách? A co přesně znamená „převléci se tak, aby vypadal jako Polák“? Mají Poláci nějaký specifický šat jako Skotové sukni, nebo Honioka přinutili převléct se do tradičního polského kroje? Ale pojďme dál: „Poté byl usmrcen injekcí a postřelen tak, aby to vypadalo, že padl v boji.“ Aha. Z jakého důvodu je někdo, kdo má být zastřelen, nejprve zabit injekcí? Srovnejme: Píchali Rusové polským důstojníkům v Katyni injekce, než je rozstříleli? Pochopitelně ne. Jenže u Němců je vždycky všechno jinak. Ti jsou obzvlášť rafinovaní hrdlořezové, a proto vězně koncentračních táborů vraždí nejedovatými dieslovými splodinami2 a obětem určeným k zastřelení píchají jedovaté injekce. Sicher je sicher.  

Opravdový šok zažijeme, když si přepneme na německou mutaci téhož článku. Tam se totiž píše, že se tato rafinovaná akce jmenovala nikoli «Himmler», nýbrž «Operace Tannenberg» (!), hlášení proběhlo jak v polštině, tak v němčině a na místě nezůstaly žádné haldy mrtvol dovezených z Dachau, nýbrž jen jeden mrtvý (!!), již zmíněný Franciszek (Franz) Honiok. Ten měl být k vysílači přivezen už v bezvědomí, omámený injekcí, kterou dostal ve vazbě na policejním prezidiu. Zda zemřel na ni, nebo ho zastřelili SS-mani, není prý dodnes jasné.

Jediný důkaz

A teď to nejzajímavější: Důkazy. Existují písemné rozkazy, záznamy z porad, protokoly dokumentující pokyny nebo instrukce SS či Gestapa? Ne. Fotografie z místa činu, nebo jakýkoli jiný materiální důkaz? Ne. Jediné, o co se propagátoři oficiální verze tohoto příběhu důkazně opírají, je údajné čestné prohlášení Alfreda Naujockse z 20. listopadu 1945 3, učiněné pro důstojníky americké armády. Pojďme si našeho korunního svědka stručně představit.

Alfred Helmut Naujocks (1911–1966), alias Hans Müller, alias Alfred Bonsen, alias Rudolf Möbert, byl příslušníkem SS v hodnosti Sturmbannführer a vlastizrádce, jenž dne 19. října 1944, půl roku před koncem války, přeběhl k Američanům. Krátce byl internován v zajateckém táboře, než byl předán do Velké Británie, kde ho ve výslechovém centru Camp 20 několik měsíců vyslýchala údajně MI5. Každopádně zmíněné místopřísežné prohlášení podal Američanům. V něm přeběhlík uvádí, že mu bylo Reinhardem Heydrichem „osobně přikázáno“  jet „s pěti nebo šesti příslušníky SD4 do Gliwic“ a provést shora popsanou diversní akci. Stop! „S pěti nebo šesti“? To máme věřit, že SS-Obergruppenführer, generál policie a vedoucí Hlavního říšského bezpečnostního úřadu 5 Heydrich, šéf a mozek tajné služby odpovědný za vnitřní bezpečnost nikoli Burkiny Faso, ale Německé říše, ustanovil tým pro vojensko-strategicko-propagandistickou operaci nejvyšší důležitosti obdobným způsobem, jako Vlasta Burian v pohádce Sůl nad zlato rozřešil otázku, zda do těsta na lívance rozbít jedno nebo dvě vejce? To ovšem není všechno. Podivností, nelogičností a vyložených nesmyslů je v Naujocksově výpovědi, jak říkají Slováci, neúrekom.

  1. Naujocks například neuvádí jména oněch „pěti nebo šesti SS-manů”, se kterými akci provedl. Proč? Nic by spojenci neocenili, respektive z něj s radostí nevymlátili, více, než právě seznam spolupachatelů, ať už pro účely Norimberského procesu, nebo pro pozdější potřeby Simona Wiesenthala.
  2. Zcela konkrétně naopak ve své výpovědi zmiňuje, že mu šéf Gestapa Heinrich Müller dával instrukce za přítomnosti „jednoho muže jménem Mehlhorn. Co byl řečený zač? Byl to voják, nebo náhodná civilní osoba? Jaká byla jeho úloha? To američtí vyšetřovatelé nonšalantně přešli. A očividně to nezajímá ani historiky. Ani anglická ani německá Wikipedie, a česká už vůbec ne, neví o podivuhodnému Mehlhornovi vůbec nic. To nikoho nezajímá tak důležitý svědek?
  3. Naujocks nebyl během trvání Norimberského procesu nikdy předvolán ke svědecké výpovědi. Tribunál se spokojil jen s jeho písemným prohlášením založeným do spisu. Snad aby nemusel čelit otázkám v křížovém výslechu?
  4. K fingovaným polským obětem Naujocks uvádí: „Müller řekl, že má asi 12 nebo 13 odsouzených zločinců a jejich mrtvá těla, oblečená do polských uniforem, mají být položena na zem, aby to vypadalo, že byli zabiti v průběhu útoku. Za tímto účelem byly připraveny injekce, jež měly být podány doktorem, kterého Heydrich pověřil; potom jim měla být způsobena střelná poranění.“ Zase ty injekce před zastřelením. Proč nebyli vězni jednoduše spoutáni, dopraveni se zavázanýma očima na místo činu a postříleni? Jaký má smysl zdržovat se s nějakými injekcemi u někoho, kdo má být zastřelen? Mimochodem, zmínka o Dachau, jak ji známe z cs-Wikipedie, v Naujocksově výpovědi zcela chybí. Kdo a jak přišel na to, že postřílení vězni byli právě z Dachau, zůstává záhadou. Možná prostě jen proto, že „Dachau“ zní dobře a každý jej má asociovaný s „Hitlerem a hrůzami války“. A aby to bylo pořádně zamotané, tak německá Wikipedie se o „vězních z Dachau“ nezmiňuje vůbec.
  5. Pomyslný hřebík do rakve věrohodnosti Naujocskova “svědectví” ovšem nalézáme na samotném závěru výpovědi, kde Naujocks líčí, jak to bylo s oním záhadným „polsky mluvícím Němcem“, který dnes v oficiálních zdrojích figuruje pod jménem Franciszek Honiok. Dodání hlasatele Honioka měl zajistit samotný velitel gestapa, SS-Gruppenführer Müller. Podle Naujockse se předání Honioka seběhlo takto: „Dne 31. sprna v poledne mi zavolal Heydrich […] řekl mi: «Za účelem provedení atentátu se hlašte u Müllera kvůli konzervám».6 Učinil jsem tak a dal jsem pokyn Müllerovi (!), aby mi toho muže předal v blízkosti radiostanice.” Jak, prosím? SS-Sturmbannführer7 Naujocks dává svému, o čtyři šarže výše postavenému nadřízenému SS-Gruppenführerovi8 Müllerovi pokyny? Američtí padělatelé si očividně spletli SS s místní pobočkou sdružení texaských honáků dobytka. Takto hrubé porušení subordinace je u SS, stejně jako ve všech ostatních strukturách Německé říše, něco naprosto nepředstavitelného a zcela vyloučeného. 
  6. Bez zajímavosti rozhodně není ani skutečnost, že příběh o Němci fingovaném přepadení gliwického vysílače se po konci války objevil pouze dvakrát, a to při jednání Norimberského tribunálu. Poprvé 20. prosince 1945, když byl přečten americkým žalobcem a podruhé 27. sprna 1946, když jej krátkou zmínkou ve své obhajovací řeči zpochybnil obhájce Hans Gawlik. Poté se už Naujocksův příběh na veřejnosti celých 15 let nikde neobjevil. Až do premiéry hraného filmu „Der Fall Gleiwitz“9 natočeného východoněmeckou komunistickou propagandou. Film byl poprvé uveden 24. srpna 1961, čirou shodou okolností jen několik dní po zahájení stavby Berlínské zdi. Teprve od této chvíle zažívá gliwický mýtus rozkvět a začíná pronikat do médií a učebnic. Mimochodem, jméno tzv. „první oběti II. světové války“ Francizska Honioka, stejně jako „vězni z Dachau”, se poprvé objevují až právě v tomto filmařském produktu. 

Tolik ke klíčovému „důkazu“ Němci fingovaného přepadení, které Wikipedie dodnes označuje za casus beli II. světové války.

Záminka 

Etablovaná historiografie dnes sama uznává, že centrálním problémem německo-polských vztahů třicátých let 20. století byla otázka od Říše odtrženého německého města Danzig (dnes Gdaňsk) a takzvaného „exteritoriálního dopravního koridoru“ spojujícího Říši s Východním Pruskem rovněž odtrženým od Německa v roce 1918. Je všeobecně známo, že Adolf Hitler s neobyčejnou trpělivostí nabízel smírné řešení, činil nabídky, ústupky, kompromisy. Poláci německé návrhy řešení ignorovali a spojenci, zejména Angličané, je bojkotovali. Celé téma pečlivě zpracoval Gerd Schultze-Rhonhof ve své přednášce „Válka, která měla mnoho otců“. 

Již při zběžném prozkoumání německo-polských vztahů daného období zjistíme, jak neuvěřitelně absurdní je tvrzení, podle kterého Hitler potřeboval z nedostatku plausibilních důvodů k zásahu proti Polsku zfingovat přepadení německého vysílače tak, aby to vypadalo, že čin vykonali Poláci. Proč by něco takového dělal, když se Polsko prakticky od konce První světové války až do konce polského Blitzkriegu dopouštělo na svých menšinách, obzvláště té německé, neuvěřitelných zvěrstev? Připomeňme, že již na počátku roku 1919 (!) zřídilo Polsko pro Němce „koncentrační tábory“ Stralkowo a Sczypiorno pro přibližně 16 000 Němců považovaných „nepřátele státu“. Ale vraťme se zpět do roku 1939. Jak dokazují autentické dokumenty, byl v té době život Němců v Polsku ve znamení teroru: přepadávání německých sedláků, vypalování domů, statků, vyhánění německého obyvatelstva, zavírání redakcí německých novin a kulturních zařízení byly na denním pořádku.

Klíčové okamžiky roku 1939 v bodech:

  1. 23.3.1939 vyhlásilo Polsko částečnou mobilisaci ozbrojených sil
  2. 7.8.1939 přiznal sám krakowský Ilustrowany Kurjer polské záškodnické akce na území Německa.
  3. 23.8.1939 ostřelovali Poláci německé dopravní letadlo při letu do Danzigu.
  4. Mezi 2. dubnem a 14. srpnem 1939 bylo úředně zdokumentováno 38 případů brutálních násilností, mučení, mrzačení a vražd. Německým ženám byly například „vstřikovány hořící tekutiny do pohlavních orgánů“.10
  5. V období od 25. – 31. srpna 1939 zaznamenalo říšské ministerstvo zahraničí celkem 44 (čtyřicetčtyři!) incidentů na německo-polské hranici, včetně našeho gliwického.11
  6. 30.8.1939 vyhlásilo Polsko všeobecnou mobilisaci ozbrojených sil; Mobilisace ozbrojených sil = vyhlášení války.

Tak. A 31. srpna 1939 měl mít Hitler potřebu fingovat „oficiální záminku“ k útoku? Je spíše s podivem, odkud čerpal tolik trpělivosti a dávno nezaútočil. Zkusme si v této souvislosti na chvíli představit, jak by se věci vyvíjely, kdybychom ve shora uvedeném šestibodovém výčtu zaměnili Polsko za Mexiko a Německo za USA: Mexiko by zmobilisovalo armádu, Mexičani by v pohraničí pořádali záškodnické akce na území USA, ostřelovali by americká letadla a vraždili, mučili a mrzačili Američany žijící v Mexiku, americké statky by byly vypalovány, americké noviny zakazovány. A po tom všem by Mexiko ještě vyhlásilo všeobecnou mobilisaci. Jak by asi USA reagovaly, respektive jakýkoli jiný suverénní stát, netřeba široce rozvádět. Mexiko bychom dnes pravděpodobně znali jen ze starých atlasů a encyklopedií. 

Ale zpět k Hitlerovi a jeho „oficiální zámince“. Ten 1. září 1939, v den zahájení vojenských operací proti Polsku, pronáší v Reichstagu projev, na který čeká celý svět. Ozřejmuje v něm důvody k útoku na polský stát. Zmiňuje hospodářskou a celní válku Poláků proti Danzigu, problém koridoru, teror a útlak německé národnostní skupiny, incidenty na hranicích, avšak o přepadení vysílačky v Gliwicích nepadlo jedno jediné slovo. Proč by měl Heydrich zinscenovávat přepadení, které potom nehraje vůbec žádnou roli?

Co se stalo doopravdy

Z historických záznamů jednoznačně vyplývá, že k útoku na gliwickou vysílačku opravdu došlo. Jak jsme si ukázali, incident zaznamenlo jak říšské ministerstvo, tak říšský tisk; zmínil jej i filmový zpravodajský týdeník  Deutsche Wochenschau. V záplavě ostatních polských teroristických akcí se však naprosto ztrácí. Jen v týž den došlo k celé řadě jiných, částečně podstatně závažnějších, polských útoků: V Neukrugu se polští vojáci pokusili palbou z lehkého kulometu obklíčit celní budovu; v Neubersteichu  a Scharschau zaútočili Poláci na pohraniční stráž; v Hoflindenu obsadili polští povstalci celní úřad; půl hodiny před půlnocí zaútočilo 30 polských vojáků na celnici opět v Neukrugu; a konečně v noci z 31. srpna na 1. září byl „polským vojskem smrtelně zraněn německý celník u Pfalzdorfu“ a jeden „německý celník zastřelen, když konal službu u Röhrsdorfu“.12 Věříme-li oficiální verzi, pak nic z toho, dokonce ani vraždy říšských státních úředníků, nebylo pro Hitlera dostatečným důvodem k vojenskému zákroku. On zkrátka nutně potřeboval zinscenovat útok na vysílač, při kterém zahynul „Franciszek Honiok, Němec, který pomáhal polským lidem“ (!!), aby mohl vyrazit proti Polsku.

No, myslím, že to stačí. „Přepadení vysílačky v Gliwicích“ je hloupý a průhledný podvod, stejně jako příběh o Iráčanech tahajících v kuwajtských nemocnicích kojence z inkubátorů, Saddámovy zbraně hromadného ničení, které se nikdy nenašly, a zároveň směšný jako „Powellova zkumavka“13. Smutné na tom je, že všechny tyto lži, gliwická i irácká, stejně jako stovky dalších, pochází ze stejné košer kuchyně.

Až někoho potkáte, kdo Vám bude vykládat, že Hitler dal zorganizovat útok na gliwický vysílač, aby měl důvod k útoku na Polsko, tak ho, prosím, náležitě poučte a když to nepomůže, tak se mu alespoň od srdce vysmějte.

Poznámky

  1. Město se jmenuje Gleiwitz, jelikož však v českém podvědomí zdomácněl výraz “Gliwice”, je v textu užito toto polské označení.
  2. Holocaust pod lupou, guidemedia etc, 2016, str 474 a násl.
  3. Dokument americké obžaloby před Norimberským tribunálem č. 2751-PS, vedený jako důkaz č. US-482
  4. Sicherheitsdienst
  5. Reichssicherheitshauptamt (RSHA)
  6. “Konzervy” = kódové označení pro Honioka.
  7. obdoba majora
  8. obdoba generálporučíka
  9. Česky „Případ Gliwice“
  10. 100 dokumentů o vzniku války, guidemedia etc, 2013, str. 137–144.
  11. 100 dokumentů o vzniku války, guidemedia etc, 2013, str. 211–221; zmínka o útoku na gliwický vysílač na str. 220.
  12. 100 dokumentů o vzniku války, guidemedia etc, 2013, str. 219–221.
  13. Svého času americký ministr zahraničí Colin Powell ukázal v OSN ve zkumavce údajný vzorek biologické zbraně jako důkaz nutnosti vpádu USA do Iráku.